1. Ekologie: dřevo je přírodní, recyklovatelný a relativně snadno obnovitelný materiál (perioda 60 až 120 let)
2. Energetika: dobré tepelněizolační vlastnosti v kombinaci s výkonným otopným systémem skýtají záruku nízkých provozních nákladů – v porovnání se zděnou stavbou asi o 40% nižší
3. Ekonomika: vstupní surovina – tedy dřevo – je sice relativně drahá, cenu objektu však snižují nenáročné výrobní a hlavně montážní postupy
4. Suchá výstavba: výstavba zcela nebo z větší části bez mokrých procesů (dům je okamžitě obyvatelný, nemusí vymrznout), lze stavět kdykoli během roku (i za mrazu a sněhu)
5. Extrémní rychlost: dům ze sendvičových konstrukcí stojí do tří měsíců, se spodní stavbou do půl roku (rychle bydlíte a neplatíte zbytečně za nájem v původním bydlišti)6. Více prostoru: úspora vnitřního prostoru díky tenčím stěnám (při stejné kvalitě izolace ve srovnání se zděným domem šetří 5-10 % plochy)
6. Estetika: komfortní moderní bydlení s pocitem návratu k tradicím a k přírodě (dřevo pomáhá vytvořit příjemné vnitřní klima)

Zvuková izolace montovaných dřevostaveb se dnes vyrovná zděné stavbě. Sendvičovou konstrukcí, tedy vrstvením materiálů s různou dynamickou tuhostí, se totiž výrazně omezuje přenos zvuku.
Veškeré použité materiály jsou vysoce kvalitní a certifikované. Spokojenost a kvalitně odvedená práce je naším cílem.

Energetická úspornost

Tyto domy se vyznačují vysoce nadstandardními tepelně izolačními vlastnostmi, které řeší jeden z nejpalčivějších problémů dnešní doby - stále rostoucí náklady na energii. Obvodová stěna má hodnotu tepelného odporu R= m2 K/W, což v praxi znamená výrazně nízké náklady na provoz domu. Další typickou vlastností dřevěných domů je nízká akumulační schopnost, což je velikou výhodou při vytápění systémy, které se dají jednoduše regulovat, tzv. ušlechtilé energie (elektrická energie, zemní plyn, dřevní peletky, rekuperační jednotky apod.). Můžeme topit pouze v době, kdy je dům obývaný a nemusíme platit energii, která nám vytápí dům v době, kdy je prázdný.

Ekologie

Dřevo, které je hlavním konstrukčním prvkem bytových domů, je ekologický, obnovitelný a snadno dostupný stavební materiál. Je zárukou nejen příjemného prostředí, vynikajících tepelných vlastností a dlouhé životnosti, ale i přirozeného a zdravého bydlení, které uspokojí z hlediska konkrétního dispozičního řešení, pořizovacích nákladů na stavbu, vysoké kvality bydlení a také z hlediska zdravotního a ekologického. Dřevěné stavby jsou bezkonkurenční i z pohledu potřebné energie na pořízení domu (dřevo se nemusí vypalovat v pecích, je lehké pro transport, nemá nezpracovatelné zbytky apod.). I ostatní materiály v konstrukci vykazují pro ekologii pozitivní parametry, (např. v OSB deskách jsou zpracovány jinak neupotřebitelné dřevní zbytky a moderní technologie zajišťují stále nižší potřebu pojiv, čímž se snižují emise volných formaldehydů; minerální izolace je plně nezávadná vata z roztavených hornin; sádrokarton je materiál bez pojiv, bez emisí formaldehydu, pouze ze sádry, která je převážně odpadním produktem při filtraci komínových spalin tepelných elektráren atd.). Dřevěné stavby jsou tedy jednoznačně ekologicky šetrné výrobky, jak z pohledu zdrojů, výroby, z pohledu uživatele, tak i z pohledu případné likvidace objektu.

Klima v objektu

Velkou výhodou dřevostaveb z pohledu vnitřního klimatu je povrchová teplota stěn. Skladba pláště dřevěného domu má velmi malou akumulační schopnost. V kombinaci s kvalitním zaizolováním to znamená, že povrchová teplota sádrokartonu se velmi rychle přizpůsobuje teplotě okolního vzduchu, čili v zimním období je relativně vysoká. Tento faktor je základní veličinou pro posuzování tzv. pohody bydlení. Prakticky lze říci, že v interiéru s teplotou 20°C a chladnými stěnami můžeme mít pocit chladu a vyžadujeme vyšší teplotu vzduchu. V interiéru s teplotou opět 20°C, ale naopak s relativně teplými stěnami (bez velkého rozdílu mezi teplotou vzduchu a povrchovou teplotou stěny) je ale pohoda bydlení vyšší, pocit tepla je dostačující a nevyžadujeme vyšší teplotu vzduchu. Zmíněný faktor povrchové teploty stěn a eliminace tepelných mostů vede k vyloučení kondenzace vodních par na stěnách, tedy k zamezení vývoje a růstu plísní. Dle přání zákazníka je možné mít v interiéru více, či méně masivního dřeva (viditelné trámy konstrukce, palubkové stropy, či obklady stěn). Při správné volbě povrchové úpravy pak má dřevo výborné vlastnosti ovlivňující akustické vlastnosti interiérů, vlhkost interiéru (vlhkostní akumulátor - při přebytku vzdušné vlhkosti dřevo vlhkost jímá, při nedostatku vydává).

Rychlost výstavby

Samotná montáž RD při provedení stavby na klíč nepřesahuje průměrně 4 měsíce, což znamená úsporu ve vztahu k jakémukoli typu úvěru a zaručuje opravdu rychlé bydlení. Jelikož technologie výstavby je tzv. suchým způsobem (vyjma základové desky), jsou všechny důležité parametry (tepelný odpor, povrchové teploty stěn, vlhkost apod.) v normálních hodnotách ihned po dokončení. Okamžité nastěhování tedy nepřináší žádná zdravotní nebo jiná rizika.

Variabilita stavby

Dřevěná sloupková konstrukce je systém, který umožňuje vytvářet jakékoliv interiéry i větších rozměrů a to bez omezení nosnými stěnami. To způsobuje velkou variabilitu, která umožňuje vytvořit jakékoliv i atypické uspořádání interiéru. Na základě potřeb a možností klienta dodáváme stavby v různé fázi rozestavěnosti, od hrubé stavby až po stavbu RD na klíč.

Záruka pevné ceny díla

Zajištění hypotečního úvěru na základě záruky pevné ceny díla. Od podepsání smlouvy, nedojde-li k výrazné změně cen materiálů, zůstává cena díla neměnná a pevná, čímž odpadají dodatečné vícenáklady.

Záruky

Záruční lhůta na dílo je 36 měsíců. Na jednotlivé dodané komponenty se vztahuje záruční doba daná přímo výrobcem daného stavebního prvku.
Certifikované materiály
Veškeré použité materiály jsou vysoce kvalitní a certifikované. Spokojenost a kvalitně odvedená práce je naším cílem.

Dřevostavby - co vás zajímá?

Pokud uvažujete o dřevostavbě, jistě vás napadne mnoho racionálních otázek týkajících se technických parametrů a doporučení. V následujícím článku bychom vám rádi odpověděli na to, na co se klienti ptají nejčastěji.

Jak je to s hořalavostí?

Rozšířená představa je, že dům ze dřeva hoří jako z papíru. Je známo, že dřevo opravdu hoří. Jeho chování při vzniku a v průběhu požáru je ale neobyčejné a pro mnoho lidí neznámé. Požáry vznikají hlavně vznícením snadno hořlavých materiálů - textilií, nábytku, plastů, technických hořlavin atd. - v důsledku špatného zacházení s otevřeným ohněm a elektrickými spotřebiči nebo pro vadný stav energetických rozvodů a neodbornou manipulaci s nimi. Typ stavební konstrukce za vznícením téměř nikdy nestojí a nehořlavá staviva celkem logicky ničivý oheň z lidských obydlí nevytlačila, ani jeho katastrofální důsledky. V kritické situaci, když už požár zuří, projevuje dřevo obdivuhodnou odolnost a hlavně - hoří předvídatelně. Zatímco drobné dřevěné předměty snadno shoří, u objemných dřevěných kusů pronikne oheň do cca centimetrové hloubky a jeho další postup se výrazně zpomalí nebo až zastaví, neboť povrchová vrstva zuhelnatí a brání přístupu kyslíku. Vůči vysokým teplotám je zbylý dřevěný masiv, i po odtěkání ligninu a pryskyřic, velmi odolný a navíc si zachovává výbornou mechanickou tuhost a pevnost. Dřevo v takto extrémních podmínkách dokáže odolat řadu hodin - na rozdíl od prakticky všech ostatních stavebních materiálů - a vyčkat zásahu hasičů. Je popsána dnes již řada případů, kdy po požáru zůstal zachován ohořelý systém dřevěných nosných trámců domu, zatímco např. ocelové nosníky se pod vlastní tíhou v žáru zhroutily.

Technické vlastnosti dřeva

Často se lidé domnívají, že dřevo je jako stavební materiál méněcenný. Mýlí se. Dřevo má velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, mezi všemi stavebními materiály téměř nejlépe akumuluje teplo a zcela jedinečným a pro zdraví velmi příznivým způsobem pracuje se vzdušnou vlhkostí.

Tepelná akumulace u dřevostaveb

Ve Skandinávii, kde je tradice dřevostaveb a technická a teoretická základna v celosvětovém měřítku na nejvyšší úrovni, se používá v poslední době dřevěný masiv do svislých - nosných i nenosných - konstrukcí, které také slouží jako tzv. akumulační stěny. U nás se akumulační stěny v dřevostavbách - zřejmě ze zvyku - navrhují z betonu nebo plných cihel. Zde tvoří nápadný prvek, kterému se podřizuje vnitřní dispozice a který výstavbu zdržuje a vnáší do ní »špinavý« mokrý proces. Fyzikálně však beton, který uvolňuje akumulované teplo rychleji než dřevo, je nezbytný v akumulační konstrukci dřevostavby snad jen tehdy, je-li požadováno rychlé ustálení vnitřní teploty (např. po důkladném vyvětrání). V dřevostavbách s dobrou tepelnou izolací a řízeným režimem větrání není beton nutný, což ukazuje např. norská zkušenost - norský experimentální rodinný dům, ve kterém masivní dřevo o velkém objemu pomáhá v domě stabilizovat teplotu během dne. Slunce ohřívá během dne dřevěnou stěnu z masivního dřeva, umístěnou za prosklenou fasádou na jižní straně. Kvůli tepelné setrvačnosti tohoto materiálu (dřeva) se teplo během noci pomalu z dřevěné stěny uvolňuje.

Dřevo a stabilizace vzdušné vlhkosti

Dřevo se příznivě účastní i tvorby vnitřního mikroklima. Suché jehličnaté dřevo obsahuje podle terminologie normy ČSN 49 1109 až do 22 hmotnostních % vody, což znamená, že na každých 100 kg dřevěné sušiny připadá až 22 l vody. Ustálená, dlouhodobá vlhkost dřeva v dřevostavbě je cca 10%, což představuje přibližně 55 l vody v jednom krychlovém metru. Voda není ve dřevu pevně vázána, ale kolísá v závislosti na vlhkosti vzduchu. V jednom m3 dřeva může být ukryto od 25 až do 200 l/m3 vody (druhý údaj odpovídá vlhkosti 35 % - bod nasycení vláken) a dřevo se chová stále jako suché až polosuché. Je-li vlhkost vnitřního vzduchu nízká, uvolňuje dřevo vlhkost do prostoru a naopak. Dřevo ve větším množství tak slouží jako stabilizátor prostorové vlhkosti, což je základní předpoklad pro zdravé bydlení. K výměně vlhkosti mezi dřevem a vzduchem přispívá i vysoká difúzní propustnost dřeva pro vodní páru se součinitelem d = 0,09·10-9 s (beton: d = 0,013·10-9 s, malta vápenná: d = 0,031·10-9 s).

Životnost dřevostaveb

Další ze smyšlenek říká, dřevostavby rychle chátrají a nic nevydrží. Také se říká, že v důsledku toho dávají banky na dřevostavby horší úvěrové podmínky. Pravda je opět jinde. Standardně na úvěrovém hypotéčním trhu platí, že pro neobývanou dřevostavbu se za tzv. technickou hranici životnosti definovanou bankami pokládá 60 až 70 let a pro kamennou stavbu 100 let. Technická životnost nemá podle bankovního zdroje na ochotu banky poskytnout úvěr ani v jednom případě praktický vliv, protože úvěry se poskytují nejvýše na 30 let. Za jistinu hypotéčního úvěru se pak bere odhad tržní hodnoty domu v místě jeho umístění v okamžiku dokončení výstavby, vychází se také z pořizovací ceny. Použité materiály nehrají v úvěrové smlouvě roli. Snad jedinou nevýhodou dřevostaveb může být, že vzhledem k vysoké rychlosti výstavby montovaných dřevostaveb nelze ručit rozestavěnou stavbou. Pokud jde o skutečnou životnost zejména obývaných staveb, pak ta je u dřevostaveb i kamenných staveb mnohem větší než tzv. technická. Nelze ale jednoznačně rozlišit, má-li delší život dřevostavba nebo kamenná stavba. Při dobrém konstrukčním řešení stavby a bezchybném provedení závisí životnost obou typů hlavně na údržbě. Obvykle mnohem dříve, než obývaná stavba zcela dožije, je spíše podrobena zásadní rekonstrukci, po které začíná žít de facto znova.

Konstrukční pravidla

Co není předsudek, ale strohá pravda, je, že v České republice chybí široká základna stavebně tesařských firem, které by uspokojovaly a zároveň také podporovaly místní poptávku po dřevostavbách. Ze svého okolí většinou každý zná několik stavebních firem, ale žádnou stavebně tesařskou. Když se laický zájemce rozhoduje, z čeho postaví dům, dřevostavbu mu nikdo ze sousedství nedoporučí, a pokud by na ni trval, nikdo mu většinou neporadí. Zásady, podle nichž se zhotovuje dřevostavba se výrazně liší od kamenných staveb. Velkou pozornost je třeba věnovat přípravě. Nelze vsadit na to, že nedostatky v projektu se během realizace levně překlenou různými dozdívkami, předělávkami atd., jako tomu bývá u mokré výstavby. Projekt je nutné svěřit odborníkovi s dostatečnou zkušeností a vlastní výstavbu stavebně tesařské firmě, o níž platí totéž.
Obvodové stěny středoevropských dřevostaveb jsou vyjma srubových staveb navrhovány jako vícevrstvé, neakumulující s dostatečnou vrstvou tepelné izolace. Sled vrstev je podobný jako v případě standardního souvrství šikmé střechy. Důraz je kladen na zabránění vzdušné infiltrace obvodovou konstrukcí a potažmo zamezení nevítané kondenzace uvnitř obvodového souvrství v zimě. Přestože dřevo má schopnost absorbovat velké množství vlhkosti, vede nezvládnutá kondenzace bez možnosti následného odpařování k jeho zahnívání. Proto se hned za interiérovou desku z dřevotřísky, sádrokartonu či masivu umísťuje paronepropustná fólie. Naopak se (oproti střechám) většinou vynechává pojistná (difúzní) hydroizolace mezi tepelnou izolací a fasádní deskou a někdy i odvětrávaná mezera. Na rozdíl od běžné cihlové výstavby jsou možnosti laické svépomocné výstavby dřevostavby velmi omezené.

Systém Two by Four

Některé firmy používají technologii dřevěné sloupkové konstrukce s tepelněizolačními výplněmi, která se montuje přímo na stavbě. Tento systém vychází z obdobných technologií, užívaných už od novodobého osídlení Ameriky v USA či Kanadě. Vyniká neobyčejnou variabilitou i skvělými parametry tepelné izolace. Montáž na místě však prodlouží celkovou dobu výstavby na tři až šest měsíců. Výhodou je, že firmu ani stavebníka nic nenutí, aby se řídili prvotní zásadou prefabrikace - používat co nejvíce stejných produktů po co nejdelší dobu. Hlavní prvek systému tvoří fošna standardní tloušťky (je dána projektovanou tloušťkou zdiva), ale různé šířky. Délka fošen je rovněž pohyblivá (zhruba od 2 do 7 metrů). Dalším významným prvkem je konstrukční deska na bázi dřeva (většinou OSB nebo překližka, nikdy dřevotříska!), která zaručuje prostorovou tuhost celé konstrukce. Spoje prvků jsou jednoduché a rychlé - buď pomocí hřebíků, nebo prostřednictvím ocelových spon.
Systém si umí poradit i s doprovodnými nároky na zateplení, větrání či vytápění, může pružně reagovat také na klimatické podmínky v místě stavby nebo na požadavky architektonického ztvárnění. Na rozdíl od prefabrikátů, do kterých už na stavbě nikdo nevidí, zůstává systém Two by Four čitelný: po celou dobu výstavby lze kontrolovat konstrukci a skladbu střechy, rozvody, instalace, osazení oken či tepelné izolace. Zároveň je celá stavba kdykoli přístupná změnám a úpravám - třeba i zcela zásadním. Každá zakázka tak může být individuální, skutečně šitá na míru potřebám klienta i možnostem stavebního pozemku. Pokud je to možné, měl by kolem celého domu proudit vzduch a střecha by měla být odvětrávaná. Je to zdravé jak pro bydlení, tak pro dřevěnou konstrukci. Když může dřevo přirozeně větrat a dýchat, vydrží věky.

Dřevostavby systému Two by Four jsou variabilnější než cihlové či betonové technologie - a navíc pracují s materiálem, který je plně obnovitelný a čistě přírodní. Kvalitně navržená a provedená dřevostavba ovšem není příliš levná: cena užitné plochy na klíč (včetně spodní stavby) vychází od 19 000 do 29 000 Kč/m² (vyšší cena u přízemních domů-bungalovů). Stavbu lze charakterizovat jako cenově dostupný komfort a investici do vlastní zdravé budoucnosti.
Jak vychází cena typové výstavby? Je snadné říci, že 19 000 Kč/m² je dost. Ale pokud jde o kompletní cenu (včetně DPH, dopravy materiálu po celé republice, montáže, kompletní projektové dokumentace pro stavební povolení, projektového osazení domu na pozemek i řešení inženýrských sítí), je to cena reálná. Za všechny uvedené služby spojené s výstavbou by totiž stavebník někomu platit musel - a ve výsledku by utratil více. Typová nabídka je široká a zpravidla snese drobné úpravy podle vašich potřeb. Jestliže si z ní přesto nevyberete, můžete si nechat postavit dům podle individuálního projektu. Ten se však většinou prodraží.